Anna a Kamil Roškotovi

DSR / Spolkový dům / Anna a Kamil Roškotovi

Anna a Kamil Roškotovi

anna roškotová

ANNA ROŠKOTOVÁ

9. února 1883 Vlašim - 5. září 1967 Praha

Známá česká malířka. První základy malířského umění a vlastní impuls k tvorbě získala již na základní škole. Později ji výrazně ovlivnil malíř Václav Jansa, který vyučoval malbu na soukromé internátní dívčí škole, kde strávila Anna Roškotová čtyři léta. Jansův vliv je hlavně vidět v raném období její tvorby, kdy převážně v kresbách tužkou se objevuje jemná síť filigránských detailů. Tuto cestu pak ale záhy opouští a nalézá vlastní pohled na svět. V mládí pracovala hlavně na jihu Evropy, v Itálii, kam podnikala studijní cesty, kde objevovala krásy zdejší architektury.

Fenomenálního úspěchu dosahuje ve svých 29 letech, v roce 1912, kdy její obraz „Letní den“ získává významná uznání na bienále v Benátkách. Toto dílo obdivovali takoví malíři, jako Max Švabinský a Ludvík Kuba. Její malba je velmi osobitá, neopakovatelnými a nečekanými zvraty stylu a výrazu. Ačkoli její škála použitých technik a stylů se může na prvý pohled zdát až příliš široká, sledujeme-li její obrazy pozorně, zjišťujeme, že se jedná vlastně o jeden fenomenální styl, širokou řeč světla o tisíci odstínech.

Též za zmínku stojí její tvorba portrétní, hlavně pro neobvyklou perspektivu zobrazení osob. Žila velice osobitým životem, nikdy se nevdala, tak trochu bohémka, možná ne úplně pochopená okolím, žena, kterou v mládí portrétoval sám veliký fotograf té doby, František Drtikol. Její obrazy zabírají široké spektrum témat, od krajin v různých polohách, náladách a světlech, zmíněné technicky velmi zvláštní portréty, architektury, pohledy do měst, zvířata, přes exotické druhy chované v ZOO, až po psy, především boxery, jež měla velmi ráda a kreslila je v mnoha situacích, skicách a obrazech. Ve Vlašimi je po ní pojmenována široká ulice na panelovém sídlišti, souběžná s ulicí Lidickou.

  

kamil roškotARCH. KAMIL ROŠKOT

29. dubna 1886 Vlašim - 12. července 1945 Paříž

Významná osobnost českého funkcionalismu, žák architekta Jana Kotěry. Tento muž významně zasáhl do české architektury, nikoli náhodou jej nazval významný francouzský kritik Michel Ragon českým Le Corbusierem. Tento titul mu popravdě náleží. Jeho práce jsou revolučními a předbíhají dobu o řadu let. Byl osobností nadmíru skromnou, pokornou i mírně konfliktní a tak i trochu bohém, tak jako jeho sestra, malířka Anna Roškotová. I s největšími a nejvlivnějšími obchodními partnery a svými zákazníky jednal vstřícně, ale tak, že umění a estetické cítění bylo prvořadé.

Stručná životopisná data:

1896 - 1904 studium na gymnáziu v Praze na Křemencové ulici
1904 - 1910 studium stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze, zároveň externě studium architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze
1904 studijní cesta do Německa, studijní cesta do Belgie a Holandska
1911 - 1913 studium filozofie á dějin umění na Univerzitě Karlově v Praze a studium kresby u prof. Maxe Švabinského na Akademii výtvarných umění v Praze
1913 studijní cesta do Itálie, Tunisu a Alžírska, vystavuje kresby z cest v Klubu akvarelistů ve Vídni
1914 - 1918 válečná služba v rakousko-uherské armádě na srbské a ruské frontě
1917 - 1918 opětné, válečnými povinnostmi ztížené studium stavitelství na Německé vysoké škole technické v Praze
1919 - 1922 studium architektury u prof. Jana Kotěry na Akademii výtvarných umění v Praze
1921 zakládajícím členem Sdružení stavební tvorby (od r. 1923 Sdružení architektů)
1922 studijní cesta do Itálie
1924 studijní cesta do Holandska a Anglie členem S. V. U. Mánes
1926 studijní cesta do Itálie a Tunisu, zlatá medaile veletrhů v Miláně za stavbu československého pavilónu, studijní cesta do Švýcarska a Itálie
1928 zakládajícím členem a předsedou Asociace akademických architektů
1939 sňatek s akad. malířkou Helenou Broftovou-Pithovou
12. července 1945 umírá v Paříži
1946 posmrtná výstava celoživotního díla v Uměleckoprůmyslovém muzeu Obchodní a živnostenské komory v Praze
1947 státní cena in memoriam za celoživotní architektonické dílo

 

Text: Jan Kulík

vytvořilo Anawe